Reportáž z celého víkendu



Killers cup Litoměřice

Autor: Tomáš Jirsa
Úprava: Lucka Plháková



Pátek

15:26- Sedim doma, poslouchám nějakou hudbu a čekám na Drápyho. Měl by tady bejt každejch pár minut. Počkáme na Sedmina a vyrazíme směr Litoměřice. Dneska na čumendu a zejtra už naostro od 8J Těšim se strašně moc.

16:20 Tak už sedíme u Sedmina v autě. Jedem nejdřív do Práglu vysadit Sedminova kamaráda z práce. Už v Pardubicích na křižovatce mi bylo jasný, že tu bude sranda. Jedem za nějakou ženskou na kole a Sedmin stáhne okýnko a křikne na ni: „Kup si nový sedlo“J

17:00 Zastávka u Mc Dondy… Před námi je v koloně mnoho aut, a tak si krátíme chvíli čuměním na ženský a jejich komentováním. Opět Sedmin: „Obleč se ty… , je mi z tebe zima“J Pak jsme se ještě vytlemili dvou buzerantům z Dánskýho busu a jeli jsme dál.

Když jsme dorazili do Litoměřic, hledali jsme benzínku, kde by se dalo natankovat. Našli jsme dvě, na ho.no, protože u obou nešel proudJ Naše další cesta tedy vedla k Agipce ke Kauflandu, kde se mělo nacházet i hřiště. Jediné, co nám trochu kazilo náladu, byla ta nafta… Naštěstí jsme Agipku nalezli brzo a dojeli na hřiště.

19:13 Tak…Na první pohled vypadá hřiště velmi dobře, obzvlášť se mi líbí řešení tribuny a boxů pro časoměřiče. Jediný, co mi přijde tak trochu z ruky, je tabule, která je pověšena docela nešikovně tak, že na ni ze střídačky není vidět. Sice na každé střídačce je obrazovka a na ní stav i tresty, ale přeci jenom si myslím, že je lepší, když vidíte na čas z trestný i z lavičky. Ještě nám Matějda stihl sdělit, že pod náma stáli borci, kteří se o nás bavili jako o naprostých outsiderechJ Není se čemu divit, páč jsme outsideři byliJ Ale nikoho z nás se to nijak nedotklo, spíš to bylo k smíchu, když se nad tim člověk tak pozastavil. Takový zajímavý, když si tým z 2. přeloučský ligy chce vyšlápnout na 1. národku:D.

19:15 Tak máme rozkoukáno… Jdeme na stanyJ Stavím s Drápym, kterej se ve stavění stanů cejtí jak ryba ve vodě, a pokoukávám po Matějdovi s Luckou… Zrovna sem se chystal na hajzl, když slyšim Lucku, jak si vydechne: „Ty vole, těch je jak sraček“J Taková křehká dívenka a takový slovaJ Jukl jsem na hřiště, na které byl z našeho místečka suprový výhled a jen si pro sebe brnkl, že má vlastně pravdu. J Stany nám lítaj všude možně, ale přeci jen se nám podaří je postavit.


19:24 První problémJ Peggy, jenž dostal stan od Sedmina, k němu nemá tyčky. Upozorníme na to Sedmina a ten zrudne vzteky a volá Ivče do Prahy…J Bohužel tyčky nikde nejsou a ani nebudou. Nu což, Peggy se s jeho 2 metrama holt vyspí v autě.

Jdeme do hospody na večeři. Lucka volala Vítasovi, aby z něho dostala, kde teda jsou, ale je to celkem těžká záležitost. By člověk neřekl, že vysvětlit, kudy se jde na náměstí, dá tolik práce. J Nakonec jsme se přeci jenom štastně setkali v takové malé hospůdce se zahrádkou. Rozesadili sme se blízko u sebe, abychom probrali taktiku a tak podobně... Ještě, před tím než jsme do hospůdky vůbec vešli, nám Čárys vysvětloval, že nechápe, jak si někdo může dát v restauraci smaženej sýr nebo něco podobnýho. No, co si asi myslíte, že většina měla k večeři??? Ano, smažený sýrJ. Čárys si dal nějakou směs s česnekovou omáčkou a komentoval to slovy: „Tak jestli je tohle česneková omáčka, tak jsem debil“J

Šprinclík si v hospodě sednul tak, že se každejch pět vteřin otáčel do uličky na velice slušný kosti. Líbily se nám všem (mimo Lucky???)J. Dále jsme se pobavili nad některými slovíčky jako třeba včelou- Seremed, vosou- Neseremed, čmelákem- Neseremed turbo a sršněm-Neseremedturboagresor. :-) Už v hostinci sme si řekli, že sme se  přijeli pobavit, zahrát si a neudělat ostudu… Po večeři jsme se vydali na diskotéku trošičku zapařit…Nejvíc mě pobavil Pangas v klobouku u dýmu, a taky celkem slušná asijská koc na parketuJ My s Drápošem jsme jako správní hráči utekli dost brzo a šli jsme spát. Ve stanu sme si připili rumíčkem a bylo nám hej. Bohužel jsem se tak těšil, že sem neusnul ani na vteřinku. No ale jak chcete usnout, když už usínáte
 a v tom vám začnou Hradečáci u stanu řvát Horst Siegl a podobně. Nevim, ale tohle bych nemohl vypustit z držky, ani kdyby mě měli mučit!!! L

Poté nebo před tím (ani nevim J)nastala komická situace. Nejdřív Lucka do stanu nepustila Matějdu , ale přes to pak SAMA vzdychala s takovou intenzitou, že jsme si mysleli, že se jí tam něco „děje“ :-D

SOBOTA

K ránu se mi podařilo asi  na pět minut usnout, ale vzbudilo mě stávání kolegů z týmu. Těšili se na zápas a začali se rozcvičovat. Ještě sme stihli protlemit Lucku za to vzdychání… Prej kecáme:-D.

8:00 Tak a je to tady. Domácí Killers Litoměřice. Hnáni dopředu naší odhodlaností se porvat o
výsledek a s VÝBORNÝM SEDMINEM v brance jsme udělali dojem na všechny v aréně. Obzvlášť našimi dresy a Sedminovými vytuněnými betony a zákroky. Náš výkon byl až na pár drobných chybiček a zbytečných vyloučení (ach jo) suprovej!!! Se Sedminem v brance jsme drželi krok a nemít golman Litoměřic dvakrát štěstí proti Šprinclikovi, mohl se urodit šok šoků. Na druhou stranu je nutno říct, že nemít Sedmina, tak je dvacítka na světě J. No, každopádně jsme na sebe s výsledkem 1:0 upozornili i u výčepu a to hlavně, když si Jandys šel dát o přestávce pivko. Najednou mi přišlo, že všem bylo jasný, že tihle kluci a holka se přijeli pobavit, ale i zamakat a rozhodně se nebudou jen tak vzdávat. Upozornili sme na sebe fakt skvěle. Když nám Matějda přinášel sponzorskej dar, kterej se skládal ze 12 shocků, 6 kofol a 12 flašek nějaký vody (tady jsem opravdu přišel na to, že to bude turnaj jaksepatří) a lidi ho u toho plácali po zádech a říkali mu, že to nesmí nosit, že na to jsme moc dobrý, bylo nám z toho hodně dobře všem…J Ne z machroviny, ale z takovýho dobrýho pocitu, že se někomu naše snaha líbí a dokáže ji ocenit…J

11:20 Další soupeř- němečtí Lions Geretstried. Před začátkem turnaje jsme z nich měli celkem naděláno v gaťkách. Přeci jenom ať člověk chce nebo nechce, podvědomí je silná věc a na každýho dolíhá. Naše národní hrdost a zejména fakt, že je Němců jen šest, nám dodala odvahu a chuť jít do zápasu porvat se o pořádný výsledek. Trošku nás zaskočilo, že s Němci budou hrát i
mladíci Litoměřic, před kterými klobouk dolů, ale spíš nás to ještě víc nakoploJ

Od začátku zápasu bylo jasné, kdo že to bude diktovat tempo hry. Byli jsme to my. Němci a ani jejich velice agilní čeští mladí spoluhráči nevěděli, kam dřív skočit. Brzký uklidňující gól vstřelil Haky po Vorvaňově (nemohl jsem si to odpustit ) asistenci. Sám Vorbič pak přidal další gól, po kterém jsme byli už opravdu v pohodě. Třetí gól vsítil Drápy, který mi pak o gólu vyprávěl ještě dlouho do nociJ Náš poslední gól ještě stihl do přestávky dát Čárys jako definitivní zářez na pažbě. O přestávce se dohodlo, že teď budeme hrát pro Sedmina. Možná jsme měli zůstat u toho, co jsme hráli před tím a nebo se ještě víc soustředit na obranu, ale neobdržet gól se nám nepodařilo. Konečný výsledek byl: Fire Horses vs. Lions 4:1.

12:20 Povinnost splněna!!!:-) Trošku se nám ulevilo a na atmosféře v levé dolní části hlediště to bylo znát. Hned se nám nálada změnila, pozvedla…J

16:20 Kolotoč, kolotoč a kolotoč… V dalším zápase jsme se postavili jihlavským Flyers. Co říct o tomto zápasu… Komentovat se moc nedá, ale byla to celkem prča… Jihlavští si s námi opravdu dělali, co chtěli, a znovu nebýt Sedmina a jeho brilantním zákrokům skóre by se nezastavilo na 4:0, ale na 10:0 (minimálně)J Tento zápas byl zkouška ohněm a to ve všech směrech. Proti Jihlavě jsme jen bránili a pořád jsme se snažili nedostat víc gólu. Zahráli jsme si také pár oslabení, ve kterých stačilo jen stát a koukat, co Flyers vymyslí. Jak se často říká „Nevěděli kam skočit“, tak pro tento zápas je to velice slabé přirovnání, páč my spíš nevěděli, kam se vůbec dá skočit. Naštěstí většinou končil na Sedminových bedrech či v rukavicích. Fire Horses vs. Flyers Jihlava 0:4

17:20 Je jasno… O čtvrtfinále se porvem s Tučňáky z Chomutova. Tenhle zápas byl asi jedním z nejlepších, co Killers cup nabídl. Byla to tuhá bitva, ve které nakonec zvítězilo mužstvo, které neudělalo tolik chyb a hrálo výborně takticky. Tučňáci byli a jsou určitě lepším týmem než my, to jsme věděli na začátku turnaje, ale porvat se o čtvrtfinále takovýmhle způsobem nikdo nečekal. Byl to boj o každý míček, o každou vteřinu a doslova o každý centimetřík hřiště. Bohužel utkání jsme nezvládli ani psychicky. Dali jsme první gól nádhernou střelou Hackyho od modré čáry a to nás trošku ukolébalo. Ihned jsme chtěli dát gól na 2:0, ale to se nám vymstilo. Vyhozený míček nešťastně propadl našemu …obránci… mezi nohama, kde ho za ním sebral útočník Tučňáků a i přes neuvěřitelný sprint Matějdy a následné nabourání do Sedmina, dokázal forvard Severočechů vstřelit gól. Ten gól nás položil na kolena. Ne že bychom nehráli, ale hokejbal už to byl křečovitý, což dokázala i střela Matějdy od modré která skončila až někde na silnici. Nehrálo se nám dobře, ale snažili jsme se… Tenhle zápas bych chtěl vyzdvihnout pro naše nesložení zbraní ani tehdy, když soupeř vsítil gól na 2:1. Urputný boj skončil a jediné, co jsme mohli bylo, poděkovat fanouškům, kteří nám věřili a fandili po celý zápas. Také znovu musím vyzdvihnout Sedmina. Pár zákroků měl opět brilantních až neuvěřitelných a byl to on, kdo nejvíce živil naši naději na postup mezi nejlepších šest.

18:25 Posedali jsme do kabiny. Mnozí z nás měli smíšené pocity, u některých převažovaly ty špatné. Byli jsme unavení, smutní, zasmrazený, ale pořád některým z nás bylo do smíchu. Ozývaly se názory jako: „Vždyť jsme nepřijeli vyhrát, ale pobavit se“ a tak podobně. Tady bych se chtěl zastavit u momentu, který mě osobně dal z celého turnaje asi nejvíc a přemýšlel jsem nad ním po celou dobu turnaje i doma. V kabině byl jeden člen týmu naprosto vyřízenej, protože si myslel, že někomu z nás něco pokazil. Marně jsme se ho snažili uklidňovat a přesvědčovat, že je to v klidu, a že je to jen hokejbal. Pro mě byl tohle největší projev týmovýho ducha, kterej jsem ještě nikdy nezažil, a důležitý je, že právě tenhle člověk má největší zásluhu na tom, co Fire Horses jsou. To, co z pár kluků, kteří se neuměli pomalu trefit do míčku, udělal za půl roku, je neuvěřitelné. Tímto bych mu rád poděkoval za celej tým!!!:-)

21:30 Jdeme do hospůdky na večeři… Jak si tak jdeme najednou se proti nám zjeví pán s veverkami, (doufám, že to nebude číst) první kdo se ozval byl Sedmin: „Pane prosím Vás, kam se do toho strkaj baterky???:-D“ a pak vzápětí kdosi křikl: „To je na monočlánky“:D. Pak se probudil Šprinclik a povídá: „To je sprclí s mončičákem?“:D. Do Sportbaru jsme měli o legraci postaráno a ve Sportbaru jsme se dorazili:D Poprvé nás dostalo, když si Matějda se Sedminem objednali 0,5litru mlíka, což by nebylo zase tak neobvyklé (no i když asi bylo:D), kdyby se znovu jako poslední neozval Šprinclík: „A vám to jako vadí, když si dáme to… mlíko…?“ Obsluha mu ihned ironicky odpověděla, že má pěnu u huby načež Šprinclík řekl něco, co nás rozkopalo neuvěřitelným způsobem: „No tak já bych si dal třetinku:D“ Tak nakonec jsme paní ani nenaštvali tim mlíkem, ale spíš tim, že jsme tam zevlovali dlouho po zavíračce. Což o to, to by asi taky ještě překousla, ale když příjde k Peggymu nabídnout mu něco k pití, odnést talíř zaprasenej od guláše a pěti knedlíků, a když odchází, Peggy na ní stačí křiknout: „Já bych si dal ještě jeden gulášek“, to už se překousává těžko…Chudák kuchař. Každopádně Peggymu jed do gulášku nehodil ani si to s nim nešel vyřídit ručně, (kdo by taky šel, že?) Peggy si v klídku chroptěl a spokojeně papal svůj „VEPŘÁČEK“ jako takové líbezné milé (nu dobrá, možná trochu přerostlé) dětátko.

22:20 Jdeme na discoJ Jandysův kamarád nás doprovodil k jednomu sobotnímu discoklubu a k tomu nám řekl, že sem chodí spíš mladí, a že on sám tu dlouho nebyl. Jeho název byl SeverkaJ U koho si asi myslíte, že měl název největší úspěch… Pokud ste tipovali Šprinclika máte bodJ Rodili se názvy jako jdeme do „Jižanky“ a tak podobně:-D Kousek od budovy jsme viděli blikající nápis oznamující, že disco není daleko, a tak nás napadlo, jestli si pamatujem cestu zpátkyJ Vlezli jsme dveřmi, za kterými bylo mnoho schodů nahoru… Napadlo nás, že bude krásný až půjdem nachcaný dolů (nebo se skutálíme) No… Mnoho lidí tam nebylo, ale přeci jenom jsme si na chvíli sedli. Matějda s Luckou si sedli na gauč (jako správný gaučáci) a my sme si šli zahrát fotbálekJ Musim říct, že čím se Šprinclikovi zvyšovala jeho hladina alkoholu v krvi, tim šla jeho hra rapidně nahoru…No nic… S Drápym jsme si šli dát panáka k baru. Dal si fernetka a já rum. Teprve pak jsme zjistili, že tu mají dnes skvělou nabídku : Vodku s shockem za 30 kč. To nás tam ještě na chvíli zdrželo. Jakmile se však vrátil Jandysův kámoš, šlo se na disco s názvem Luna… Tady bylo o dost víc lidí, hrací automaty, fotbálek, obrazovka a hlavně (KASLÍKU) zelená za 25 Kč. Pár rund se protočilo a šlo se pařit. Zde vznikly videa našeho paření na KabátyJ Ještě než sme si však stačili sednout měli jsme strašnou prdel z borce, kterej si hrál na tvrďáka a chtěl po Lucce občanku, jelikož byl vstup od 18ti a on si myslel, že jí 18 ještě není. Nejdřív se mu vytlemila ona a pak následně já, když si vzal občanku ode mě a koukl se jen na fotku a ne na datum narození:-D No hlavně, že si hrál na drsňáka!!!:-) Na diskotéce jsme se suprově rozjeliJ Ve čtyři ráno jsme se zvedli a šli ještě navštívit SeverkuJ Tam byl však jen jeden osamocenej kalič a tak jsme šli do stanů… Sedli sme si na chvilku na benzínku a šli jsme spátJ

NEDĚLE

Spali sme tři hodiny… Upřímně řečeno byl jsem celkem smutnej, že už to zase končí, ale přeci jenom nás čekal match o sedmou příčku. Skoukli jsme pár zápasů, stavili jsme se u jedný celkem pěkný slečny v Kauflandu, kterou Sedmin pozval na kafe, a taky sme si dali gumičkovou válku… Zase prostě super den… No ale teď k zápasu…

11:30 Jdeme na něěěěě!!! Další suprově odmakaný a z pozice golmána odchytaný zápas!!! Nebylo daleko k tomu, abychom získali sedmé místo. Jak se to odvíjelo? Nejprve jsme dostali gól na 1:0. O přestávce jsme z lavičky soupeře slyšeli slova jako „Jsou neškodný“ a podobně. To nás hodně koplo do prdele a začli jsme zase hrát. Po úžasně vymyšlené akci, kdy se Matějdovi povedlo lobovat přes celé hřiště tak, že Šprinclík utekl sám a skóroval, to bylo o poznání lepší. Začali sme dupat na plyn… Bohužel sme se nechali unést a zapomněli na zadní vrátka. Inkasovali sme gól na 2:1 a v následné powerplay, kdy jsem byl vyloučen za hraní se zlomenou hokejkou minutu před koncem (což ovšem dodnes nechápu), jsme tlačili a tlačili a tlačili, ale ovoce to nepřineslo. Skončili sme na 8. místě. Šli jsme poděkovat na tribunu, protože to, co předvedli diváci v Litoměřicích, se vrylo do paměti všech, co byli na turnaji. Vlezli sme do naší skromné zasmrazené kabiny a kecali. Díky tomu sme přišli o vyhlašování těch horších týmů včetně nás. Lucka přišla do kabiny a předala nám s Jandym věci a diplom, jenž jsme dostali. Pořád se tvářila tak nějak tajemně až Jandy vykřikl: „Ona pro nás má překvapení“ A taky že měla. Byl to nádherný zlatomodrý pohár za osmé místo. Všichni sme si ho s údivem prohlíželi a jen kroutili hlavou, že sme něco takovéhleho dostali za 8. místo. Všechny vítězné věci jsme dali Sedminovi, který si je zasloužil nejvíc ze všech!:-) Tak a šli sme koukat na hokejbal… Koukali sme, koukali, až bylo finále, kde nastoupili největší čuňata (Worms) proti Kralupám nad Vltavou. Ve finále jsme se dozvěděli, že sme zmrdi pardubický nebo něco podobnýho, když sme si dělali psinu z kluků z Ústí, kteří dostali na frak 10:3. Jeden trošku hodně opilý pán nám zakopl o míč, nabil si papulu a ještě sme si z něj utahovali… Hlavně Šprinclík. Když přišel a řval na Kralupáky: „Kvavupáci, vy čuváci“, tak to Šprinclik nevydržel a řekl mu: „Fám feš čuvák“ (Sám seš čurák- pozn. Redakce)

Ještě před finále jsme s Drápym při balení stanů stihli pověsit dres FH  na stožár u stanů, který zdobil nebe po celou dobu boje o třetí místo a finále. Skončilo vyhlašování, my si zabalili svých pět švestek a jeli sme domů. V Litoměřicích na kruháči sme si dali dvě kolečka s dresy z oken a s pohárem v ruce… Řvali jsme na celý Litoměřice: Firee hoooooooooors a tak podobně. Pak mi zvonil telefon a v něm hlas Šprinclíkův. Nalaďte si rádio - de nám naše písnička. Zazpívali jsme si We are the champions a zase nám bylo trošku víc do pláčeJ Zastavili sme v Mc donaldu kousek od silnice, kde sme potkali Hradečáky a dali sme si něco k jídlu. Když sme vylezli, tak si Šprinclik všiml zelené oktávky, stejné jako ta jeho, s kajakem na střeše. Povzdychl si: „ Kdo mi dal na střechu kajak???“ V tu chvíli sem si já, Matějda, Drápy a Lucka neuvěřitelně zechcali kalhoty:D. Vyjeli sme… Všimli sme si, že Šprinclik nesvítí. Přes naše upozornování si toho dlouho nevšiml, a tak sme mu napsali SMS. Na semaforu otevřel Sedmin dveře a začal na něj řvát: „Rozsviťte si, debilové!!!“ Šprinclik dělal, že ho nevidí a schovával se. Pak mu ukázal prostředníček a lidi ve vedlejších autech už mysleli, že se to tu porve:D A my se zase jen tlemili a tlemili jako po celou dobu turnaje. Pardubice nás uvítaly svým klasickým smradem z Parama a my se začali rozhazovat po městě. Doma sem hodil své špinavé věci ihned do pračky a už jsem přemýšlel, jak se těším na zimní turnaj, nebo na příští ročník…

 

Závěrem bych chtěl poděkovat Vorbičovi, Čárovi, Jandysovi, Hackymu, Pangasovi, Vítovi, Šprinclíkovi, Vlastovi za výborný výsledky a suprovou týmovou hru,

taky Drápymu za to samý + to, že mě vzal do stanu,

Lucce, že nás celou dobu uklidňovala a fotila,

Sedminovi za to, že nás podržel a byl nejlepším naším hráčem,

a hlavně Matějdovi za to, že díky němu FH vůbec existujou a my můžeme jezdit na takovýhle super akce!!!

                                                           !!!!!!!!DÍKY VŠEM!!!!!!!

Kalendář akcí FH
 
Facebook 'Like' Button
 
Advertisement
 
Anketa
 
...................................
Návštěvnost
 
 

=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=